Moshe Feldenkrais, fyzik a autor metody. 

Fotografie: © International Feldenkrais® Federation Archive.

 

 

Archiv materiálů vztažených k Moshe Feldenkraisovi a Feldenkraisově metodě nejdete na stránkách Mezinárodní Feldenkraisovy federace (International Feldenkrais Federation)

 

V češtině vyšly od Moshe Feldenkraise dvě knihy: Silné já. Návod ke spontánnosti, Pragma 2014 a  Feldenkraisova metoda. Pohybem k sebeuvědomění, Pragma 1999. Dále vyšlo několik dalších publikací věnovaných této metodě od různých autorů.

 

 

 

Pohybem k sebeuvědomění – a co že je to ten Feldenkrais?
 

 

Alice Červinková

 

A co že je to ten Feldnenkrais? Ptají se mě lidé, před kterými  zmíním feldenkraisovu metodu. Není to příliš známý způsob práce s tělem. A často pak stačí uvést (zvlášť v aštangové komunitě), že se jedná o jemný pohyb v leže na zemi a zájem začne uvadat. Přesto jsem přesvědčená, že lekce pohybem k sebeuvědomění mohou fungovat jako silný a důležitý doplněk dynamické jógové praxe. A samozřejmě nejen dynamické jógové praxe. Jedná se o svébytnou metodu práce s tělem, kterou bych doporučila každému.

 

 

Na následujících řádcích najdete shrnutí toho, co to Feldenkraisova metoda je. Kromě toho, že jsem spíše nepravidelným čtenářem knih a webových stránek věnovaných této metodě, je má zkušenost hlavně empirická: z lekcí, seminářů a vlastních domácích experimentů. Proto bude i tento text vycházet spíš z osobního prožitku než ze studia literatury.

 

 

Co se na lekcích děje?

Lekce probíhají většinou v leže na zádech, ale mohou probíhat i v sedě, nebo v leže na břiše. Na těchto lekcích se určitě nezpotíte, není to ani jejich cílem. Feldenkraisova metoda je cvičením, ale takovým, které dalece překračuje fyzické budování a tvarování těla za pomocí dřiny, potu a rudnoucího obličeje. Pohyb, který na lekci zažijete, není totiž to „nejhlavnější“, právě pozornost a její nasměrování Vám dovolí odkrýt netušené pohybové vzorce a souvislosti ve Vašem těle.

 

V lekcích „Pohybem k sebeuvědomění“ se setkáte s celkem neobvyklými pohybovými sekvencemi. Do nich Vás navádí učitel či učitelka slovními instrukcemi. Tyto sekvence se v průběhu lekce rozvíjejí a vrství, od jednoduchých variant až po složitější. Máme tak možnost několikrát po sobě vědomě vést tak jednoduchý pohyb jako například pootevření dlaně spočívající vedle těla na zemi a poté ho zakoušet v jiném kontextu pohybu celého těla, s tím jak variace narůstají.

 

Tak jako existuje život pod mořskou hladinou, který na první pohled nevidíme, existuje celý barevný vnitřní svět počitků a přirozeného pohybu, jemné předivo vztahů mezi jednotlivými částmi těla a stojí za to se tam ponořit.

 

Pro mnohé může být tenhle popis synonymem nudy. V porovnání s klasickým cvičením těla jako nějakého vnějšího stroje se „nic moc“ neděje. Vždyť se tam neprotahují či neposilují svaly, tak jak jsme to většinově zvyklí vnímat. Tak jako existuje život pod mořskou hladinou, který na první pohled nevidíme, existuje celý barevný vnitřní svět počitků a přirozeného pohybu, jemné předivo vztahů mezi jednotlivými částmi těla a stojí za to se tam ponořit.

 

Za pomoci instrukcí postupně hledáme souvislosti mezi prvotním pohybem (např. zmíněné pootevření dlaně) a dalšími částmi těla a pohyb začneme rozvíjet, zapojí se rameno, hrudník, pánev atd. To, že jsme si dali čas na vnímání těch nejjednodušších pohybů se nám zúročí. Skutečná tělesná (a nesporně i psychická změna) vychází z drobných pohybů. Pokud neopustíme prostor velkých a rychlých pohybů, často si ani neuvědomujeme jak, odkud a s jakým úsilím se pohybujeme. S tím, jak se sekvence stávají rozmanitějšími, se dozvídáme spoustu o tom, jak se pohybujete, jestli je to pro vás užitečné, které části těla z pohybu vynecháváte a které naopak přetěžujete. Složitější pohyb vnímáme jasně a v celé jeho komplexitě. Tedy může dojít k tomu „zázraku“, kdy cítíme, jak do pohybu zapojujeme celé tělo. Bez úsilí, s lehkostí. Ne vždycky to jde (snadno) a ne na každé lekci člověk surfuje na téhle lehce euforické vlně, kdy pohyb projde celým tělem. Každá lekce nás ale může naučit něco o nás samotných.

 

A k čemu to všechno?

Feldenkraisova metoda vede ke zvětšení rozsahu pohybu a k jeho lepší koordinaci. Při cvičení probouzíme zatuhlé a strnulé části těla k životu a zapojujeme je do pohybu. Díky této metodě máme možnost znovuobjevovat naši vrozenou schopnost k účelnému a ladnému pohybu. Změnu lze pocítit už po jedné lekci. Člověk se cítí zakotvenější a lehčí, uvolněný a přitom stabilní. Závěrečné procházení se po místnosti, při kterém vnímáme účinky cvičení je doprovázeno lehkým úsměvem na tváři a uvolněným výrazem zúčastněných. Při pravidelném cvičení se změny začnou projevovat nejen bezprostředně po lekci, ale pozvolna prostupují do každodenního života.

 

Některé změny nastávají spontánně, často stačí umenšit snažení a zjemnit pohyb. Ale zároveň tím, že se učíme vědomě vnímat vlastní pohybové vzorce, můžeme sami experimentovat s pohybem a držením těla, pohledem, posazením hlavy...třeba při cestě nebo čekání na tramvaj, při práci u počítače, při vaření a tím objevovat cesty jak se cítit ve svém těle svobodně a pohodlně, jak vést pohyb účelně a s lehkostí.

 

V Akashe vyučuje lekce Pohybem k sebeuvědomění Lenka Kýrová, která je zároveň jednou z prvních učitelek aštangy v Česku, jógu vyučuje už více než deset let. Také já jsem se setkala s Feldenkraisovou metodou poprvé na Lenčiných lekcích jógy, když sama ještě tuto metodu studovala a zkoušela s námi různé krátké sekvence na úvod jógvých lekcí. Pokud by Vás zajímalo jak vnímají propojení jógy a Feldenkraisovy metody její studentky a studenti, jejich zkušenosti najdete zde, na stránkách Lenky Kýrové.

 

 

 

Kamenická 2 - Praha 7

vchod za rohem z ulice Kostelní

 

  • Facebook - Grey Circle
  • Instagram - Grey Circle

napište nám na info@akasha.cz

(dotazy, zařazení do mailling listu, informace o kurzech)

tel.:  723641948

​© Copyright 2013 Akasha Studio.